Na tváři rozehrává úsměv struny,

které netušil jsem že ještě umí

zachvět se...

A tak pod tíhou všech krajkových negližé,

schovaných tajně doma do spíže,

jsem ulehl ke spánku,

abych se skromností moldánku,

tiše do dlaně vydechnutého,

přeslechl Amstrongovu poznámku

o muži do jazzu stejně zarytého,

jako za mlada do ženských copánků.

A tak po sukýnkách ke kotníkům,

vlajících měkce ve větru se sháním..

někdy jsem vášnivý ornitolog,

Ptáka Ohniváka k sobě vábím..

a stále slyším trylky Ráje v uších,

které oči mladé gejši

způsobily...

A tak čekám na tu správnou chvíli,

kdy bychom ,drahá ,neboj se,

společně manželské lože obnovili...